Klasika

Charakteristika

Klasická technika je základem běžeckého lyžování, pro níž je vžit zkrácený název klasika. Základní pohyb vychází z chůze, který je podle vyspělosti jedince doplněn o skluzovou fázi. „Při klasické technice běhu dochází k odrazu z celé plochy skluznice, kde oporu pro uskutečnění vlastního odrazu tvoří plocha prostřední části skluznice, opatřená stoupacím voskem“ (T. Gnad, 2005, 13).

Střídavý běh dvoudobý

Jedná se o základní způsob běhu, který je využíván ve všech sněhových podmínkách. Uplatňuje se na rovině a v mírných stoupáních. „Pro prudší stoupání se uplatňují jeho modifikace v podobě stoupavého běhu, prostého běhu a stoupavého kroku“ ( F. Dvořák, 1996,  27).

Ukázka klasické techniky ze závodu SP.(otevře se nové okno s video sekvencí na youtube.com)

Popis techniky

Popis techniky běhu střídavého se dá zestručnit na fázi odrazu a fázi skluzu. Pro lepší uvědomění si, že i během relativně krátkého okamžiku celého cyklu lyžařského kroku se odehrává mnoho dílčích činností uvádím obsáhlejší popis.

Běžecký krok začíná přípravou na odraz. Chodidla jsou postavena vedle sebe, odrazová lyže se zastavuje, obě nohy jsou pokrčeny v kolenou, trup je mírně předkloněn, hmotnost těla je na odrazové noze. Lyžař je připraven k  odrazu. Odraz se odvíjí z plného chodidla, noha se napíná a hmotnost těla je přenášena na druhou lyži. Běžec se dostává do výpadu. Odraz je dokončen zvednutím chodidla, lyže se oddaluje od stopy, hmotnost těla je přenesena na druhou lyži do skluzu v jednooporovém postoji a odrazová noha setrvačností zašvihne vzad, volně dopnuta ve všech kloubech. Noha, trup a hlava tvoří, tzv. běžecký luk. Následuje aktivní švihový pohyb nohy vpřed až na úroveň stojné skluzové nohy. Tělo se dostává do přepadu a  začíná příprava na nový odraz (T. Gnad, 2005, 55).

Výše uvedený cyklus trvá asi 0,72 s (T. Gnad, 2005,  96), vidíme tedy, že i takto krátký okamžik za sebou skrývá mnoho dílčích úkonů.

Tyto činnosti si jsou schopni uvědomit jen vrcholní závodníci, kteří jsou již ve 4. fázi motorického učení.  V této fázi jsou všechny činnosti prováděny zcela automaticky a navíc je lyžař schopen reagovat na změny sněhových i terénních podmínek. Proto je schopen i rozpoznat jednotlivé části v rámci lyžařského kroku a kreativně je upravovat podle podmínek.

Z vnějšku je umí rozpoznat zkušení trenéři, kteří znají průběh pohybu a mnohdy ho mají sami velmi dobře zažitý. Většinou si pomáhají vytvořením video záznamu, který jim pomáhá k lepšímu studii a rozfázování pohybu.

Při popisu střídavého běhu tedy rozlišujeme 7 pohybových dovedností:

– příprava na odraz

– odraz

– přenášení hmotnosti těla

– jízda ve skluzu v jednooporovém postoji

– švihový pohyb nohy

– pohyb paží s odpichem holemi

– pohyb trupu, pánve a ramen.

Nácvik běhu střídavého dvoudobého

Samotnému nácviku by dle metodiky České školy lyžování měla předcházet průprava všeobecná a speciální. Ze speciální průpravy se jedná především o skluzovou rovnováhu a postoje v jednooporovém postavení, odraz z plochy lyže, střídavá práce paží a odpich holemi.

Učení se střídavého běhu dvoudobého je vhodné zahájit od přirozeného a jednoduchého. Zahájíme tedy pomalou chůzí s doplňkovou prací paží. Paže zatím používáme jen jako oporu. Pomalou chůzi zkoušíme zrychlovat a získávat tak počáteční pocity skluzu.  Důležité je již v této fázi přenášet váhu na skluzovou lyži (stojnou nohu).

Ukázka techniky

Kvalita záznamu je horší, ale technika běhu bezchybná. Snadno si všimnete velkého rozsahu paží. Velmi dobrá je i práce dolních končetin. Pokud se vám podaří zastavit záznam v okamžiku, kdy má nohy vedle sebe, uvidíte ideální přepad vpřed. to je znakem velmi dobré techniky, kdy se těžiště dostává před špičky nohou. To umožňuje spolu s přenesením váhy na stojnou lyži ideální přípravu pro odraz. Všiměte si také, jak před kótou 6,4 km zkrátí krok, což je reakce na prudší profil. Po té je hezký přechod do soupažného běhu jednodobého. U něj si povšiměte předkopnutí nohy před stojnou, to zvyšuje rychlost a vede k lepší přípravě na odraz.