Kolečkové lyže

Mezi asfaltem a zemí

napsal JAN ZAMPR „ZIKI“ (psáno pro nordicmag)

Pomalu se do našich krajů vkrádá jaro, a tak je na čase se podívat na zoubek letní variantě prkének, kolečkovým lyžím. Není totiž jiného tréninkového prostředku,snad kromě imitací s holemi, který by funkčně zatěžoval tělesnou schránku sportovce srovnatelně s během na lyžích. Výhodou kolečkových ski je také šetrnost k pohybovému aparátu, jelikož při jejich používání nedochází narozdíl od běhu k nadměrnému zatěžování kloubů dolních končetin rázy. Tedy vzhůru do světa asfaltu a rychlých kol…. K čemu je to dobré? Trénink na kolečkových lyžích je primárně zaměřen především na rozvoj silových dispozic a aerobních schopností organismu, sekundárním atributem je udržení techniky bruslení i v letním období. Záměrně zmiňuji pouze skate, jízda na klasických kolečkových slouží výhradně k silovému tréninku. Vzhledem k tomu, že se na nich odrazíte prakticky kdykoliv, nemůže být o nějakém rozvoji techniky ani řeč. Klasika nebo skate? Ano, i při výběru kolečkových lyží je potřeba se nejdříve pořádně rozmyslet, jakou technikou a v jakém prostředí se budeme pohybovat. Vyrábějí se totiž lyže pro oba styly, jakož i „mutantní“ varianty combi. Lyže pro klasický styl mají delší šasí,než varianta pro skate a širší kolečka (zpravidla 35mm), z nichž jedno-většinou přední- je opatřeno antireverzním mechanismem. Ten dovoluje kolečku otáčet se pouze jedním směrem a to přímo vpřed ve směru jízdy. Při pohybu vzad se kolečko zablokuje a odraz samotný je tak velice jednoduchou záležitostí. Klasické „kolce“ se používají zejména pro výjezdy hore kopcom, popřípadě pro trénink soupažného běhu. Oproti tomu lyže pro bruslení mají výrazně kratší šasí, Užší kolečka (25-30 mm) a nejsou vybaveny antireverzem.Dá se na nich díky lepší ovladatelnosti oproti klasičkám drandit nahoru,dolu i po rovině, je ovšem třeba myslet na to, že většina kolečkových lyží není vybavena brzdou a tak se jízda z kopce v neznámém prostředí může proměnit v lepším případě v adrenalinový zážitek, horší varianty radši nedomýšlet… Kombinované kolečkové lyže jsou stejně jako jejich zimní varianta ekonomickou variantou pro ty, kteří si nemohou nebo nechtějí pořídit separátní pár pro obě techniky běhu. Od bruslařské varianty se odlišují většinou pouze předním kolečkem vybaveným antireverzem. U tohoto typu lyží je potřeba počítat s menší stranovou stabilitou při klasické technice běhu, doporučuji na ně použít kombi boty se zpevněným kotníkem. Šasí, tělo lyže Základ kolečkové lyže tvoří šasi, na které se montuje vázání. To je povětšinou vyrobeno z hliníku, ovšem v dnešní době kosmických materiálů si stále více o své místo na slunci říká karbon, či kompozitní materiály.Použití těchto hi-tech vláken v matrici je nasnadě díky prakticky neomezeně formovatelné tuhosti ve všech směrech-karbonové podvozky by tedy měly zajišťovat výbornou boční tuhost při zachování vertikální pružnosti a tím docílit velmi podobného pocitu z jízdy,jako na normálních lyžích. Jejich nevýhodou je diametrálně odlišná pořizovací cena. Kolečka,kola a kolesa Na samotném šasí bychom daleko nedojeli, pojďme se tedy podívat, jaké typy koleček nám mohou poskytovat kontakt s matičkou zemí.Používaná kolečka se liší nejen průměrem a šířkou, ale samozřejmě i použitými materiály. Nejpomalejší variantou obutí jsou tzv. gumolepy-černá kolečka vyrobená z uhlíkové pryže, stejné jako u běžných pneumatik. Jejich výhodou je cenová dostupnost i to, že se na nich opravdu nadřete a sjedete na nich i kdejaký kopec. Nevýhodou je poměrně rychlé opotřebení a menší požitek z jízdy, zkrátka to tak „neodsejpá“. Vyrábějí se v průměru 80 mm a šířkách 30 mm pro bruslení a 35 mm pro klasiku. Středně rychlou variantou jsou kolečka polyuretanová s plastovými disky. Vyrábí se v několika tvrdostech-čím tvrdší směs, tím rychlejší kolečko, ovšem i nižší adheze-průměr kolečka opět 80 mm, šířky pro oba styly.Velmi oblíbený způsob osazení koleček je „gumolep“ vepředu, PU vzadu,takto obuté lyže se svou rychlostí asi nejvíce přibližují jízdě na sněhu.Nejrychlejší variantou jsou PU kolečka na hliníkovém disku o průměru 100 mm. Kolce osazené takovouto „výzbrojí“ bych ovšem doporučil jen velmi zkušenému jezdci, není problém se na nich po rovině vozit pětačtyřicítkou, z kopce se mohou rozjet klidně až na 70 km/h. Ne nadarmo výrobci specifikují jejich použití jen pro závody a uzavřené tratě. Kapitolou samou pro sebe jsou lyže vybavené nafukovacími kolečky o průměru 120-150 mm. Ty umožňují pohodlnou jízdu i po hrubších površích, než by snesla kolečka plná, daní za to je vyšší valivý odpor a tím pádem nižší dosahovaná rychlost. Výrobců tohoto „atypu“ není mnoho, například americké Jenexy V2 Aero a české JoVe. Nutno ještě dodat, že rychlost koleček můžeme nezanedbatelně ovlivnit také použitými ložisky, je to alchymie ne nepodobná zimnímu mazání. Boty a vázání Zde se nedočkáme žádného překvapení, používá se standartní zimní obuv a vázání, pouze jeho montáž je o něco náročnější a vyžaduje trochu trpělivosti. A co hole, ty v… Hole pro použití na kolečkové lyže se také nijak neliší od zimní produkce, jen je potřeba vyměnit košíčky za speciální letní s širším plastovým tělem, osazené hrotem z tvrdokovu. Brzdím,brzdíš… Ačkoliv kolečkové lyže se jako tréninkový prostředek používají a vyvíjejí již půl století, vývoj účinného brzdového systému je záležitostí posledních několika let. Většinou se jedná o brzdy na principu nastavitelného přítlaku na kolečko. Tento systém klade kolečku konstantní odpor a zpomaluje celou soustavu, je potřeba brzdu nastavit vždy před sjezdem. Příkladem budiž americký Jenex, či italský Ski-skett. Zcela jinou cestou se vydal český JoVe,jeho systém propojení boty a brzdného mechanismu dovoluje přibrzdit kdykoliv si člověk zamane pouhým předsunutím boty vpřed. Brusle versus lyže Někteří sportovci používají jako tréninkový prostředek kolečkové brusle v kombinaci s holemi (tzv Nordic-blading). Výsledkem je téměř shodná aerobní aktivita, jako na kolečkových lyžích, ovšem samotná technika bruslení je diametrálně odlišná. Kolečkové lyže jsou díky své délce a hmotnosti přeci jen o poznání blíže klasickému lyžování. Tedy: brusle ano, ale techniku běhu na nich nenacvičíme tak precizně, jako na kolcích. Za kolik? Pokud jste článek dočetli až sem, jistě vás zajímá, na kolik vás celá tahle letní kratochvíle přijde. Vězte, že základní model lyží pro bruslení pořídíte zhruba od 3000 Kč, klasičky přijdou na tisícovky čtyři. Horní cenová hranice top modelů s karbonovým šasi a rychlými kolečky je někde kolem deseti tisíc, tedy jako za pár špičkových zimních prkének, hroty jsou záležitostí několika stokorun. Na našem trhu není dostupných mnoho značek kolečkových lyží, setkat se můžete s českými výrobky od D-roller-ski, popř. JoVe, ze zahraničních firem pak americkými Jenex V2 a italskými Ski-skett či I-gliti. Nedostupnost lyží ostatních producentů je způsobena zejména neochotou zákazníků akceptovat o něco vyšší pořizovací cenu oproti výrobkům českým. Z široké palety výrobců zmíním například Marwe, Roll-x, Swenor, Eagle,Pro-ski, One way, Maplus či technokratické SRB. Závěrem nemohu vynechat také použití ochranných prostředků, které jsou na kolečkových lyžích často opomíjeny. Základem by měla být cyklistická helma, pro začátečníky bych doporučil i chrániče loktů a kolen. Je třeba si uvědomit, že na kolečkových lyžích se dosahuje rychlostí téměř stejných, jako na bicyklu a narozdíl od zimy nepadáte do měkkého sněhu.Tedy hodně kilometrů na asfaltu bez nehody a málo silničních lišejů.